Malé děti a jejich kvantově fyzikální projevy II

Jakožto čerstvý a hrdý otec třetího potomka a též jakožto kvantový mechanizátor jsem se rozhodl sepsat stručný výčet kvantových paradoxů, s nimiž jsem se při péči o potomky setkal. Povzbuzen ohlasy a obohacen náměty s diskusí pod článkem přináším pokračování. Hodlám se především zaměřit na obecně více známe paradoxy kvantové fyziky, které souvisejí s vlnově-částicovou dualitou a které jsem v minulém článku opomněl. Je to tím, že jsem se soustředil na aktuálně platné a znovu obnovované zkušenosti s miminem a tyto paradoxy se zde neprojevují. Možná je to kvůli tomu, že to znamená krizi identity v kvantovém světě a tak malé dítě si svoji vlastní identitu neuvědomuje, natož aby mohlo mít krizi.

Záhada prázdné postýlky

Toto je typický příklad projevu krize identity, kdy částice neví, jestli má být hmota nebo záření. V praxi se to projevuje tak, že jste obvykle srdceryvným křikem přivoláni do pokoje, kde ještě před chvíli klidně a mírumilovně spal váš potomek v postýlce se šprušlemi. Místo spánku však leží na zemi, křičí a vy jej utišujete v náručí, zkoumáte, zda je celý a přemýšlíte, co se mohlo stát, kde je chyba.

Může vás uklidnit tím, že chyba není ani ve vás, ani v postýlce, není nikde. To pokud se podíváme na postýlku se šprušlemi jakožto speciální případ pokusu s částicí a dvěma štěrbinami (více o tomto jevu můžete nalézt zde: http://martintuma.blog.idnes.cz/c/92085/Kam-se-ztraceji-rizky-aneb-kvantove-intermezzo.html, nebo zde: http://martintuma.blog.idnes.cz/c/95404/Krize-identity-v-kvantovem-svete-II-a-premnozene-vesmiry.html). Jenom tak lze vysvětlit, jak se to dítě dostalo z postýlky, tedy změnou z hmoty na záření, interakcí sám se sebou projít skrze šprušle a následnou proměnou zpět na hmotu být podřízen gravitaci a upadnout na podlahu.

V této souvislosti bych rád požádal rodiče dětí, které výše zmíněný jev dokáží provozovat častěji o trpělivost, dále o to, aby určitě nehýbali s postýlkou a nakonec o záznam místa, alespoň přibližného, kde svého potomka na zemi našli. Při dostatečném množství měření pak bude možno zkonstruovat interferenční  obrazec a tak určit přibližnou vlnovou délku dítěte a v budoucnu i konstruovat postýlky tak, aby účinně zabránily dětem něco podobného provádět.

Kvantové tunelování

Pod kvantovým tunelováním rozumíme efekt, kdy se částice dostane přes energetickou bariéru, aniž by k tomu měla potřebnou energii. Jedním z praktických příkladů je studená fúze – i zde se částice tunelují a provádějí slučování jader deuteria za podmínek, jakým nejsou fyzici za střízliva ochotni uvěřit.

Podezření na kvantové tunelování bylo už při jevu suché plenky a mokrého dítěte, ovšem pokud si spočítáte rozložení pravděpodobnosti tohoto jevu, bude vám jasné, že to musí být Kleinův efekt. Nicméně mále děti zvládají i tunelování. A to především v oblasti jídla, písku a různého smetí. Je až s podivem, s jakou lehkostí a jak často najdeme především mrkvičku, špenát a podobné věci v místech, kam se jinak než kvantovým tunelováním nemohli dostat. Často i za přímého dozoru rodičů se tyto velmi dobře barvící látky záhadně z talířku přesouvají přímo skrze bryndák na obvykle bílé nebo světlé dupačky, kde tvoří nevypratelné skvrny. A psát o tom, kde všude můžete u malých dětí najít písek bez ohledu na to, jestli se v oblasti dvou kilometrů od vašeho domu nachází pískoviště, je jenom nošením dříví do lesa.

Paradox Zenonova hrnce a antipadaradox téhož         

Co je pozorováno, to se němění, anebo sledovaná konvice nikdy nezačne vřít. Tak by šla v krátkosti zformulovat podstata tohoto paradoxu (více třeba zde: http://martintuma.blog.idnes.cz/c/88760/Zenonuv-kvantovy-hrnec-tajemstvi-vecneho-mladi.html). Nebudu mluvit o tak samozřejmých věcech, jako je náhlý skokový růst dítěte, pozorovaný především občasnými návštěvami, zatímco vy, jakožto rodiče, které svoje děti vidí každý den jste si ničeho takového nevšimli. Spíše bych se zaměřil na efekt náhlého umazaní, které se obvykle dostaví v okamžiku, kdy svého potomka na chvíli pustíte s očí. Daný jev je navíc velmi úzce spojen s výše zmíněným kvantovým tunelováním a obzvláště malé děti dokáží v této oblasti dosáhnout naprosto neuvěřitelných výsledků. Z vašeho naparáděného andílka se tak může mkrnutím oka stát nositel ošacení typu: Spalte za městem, až bude foukat vítr od města.

Oproti tomu je Zenonův antiparadox snad jediný z kvantových projevů dětí, který mohou rodiče využít ve svůj prospěch. Časté a pečlivé sledování obvykle urychlý přesun potravy z talíře jinam, v ideálním případě do útrob dítěte. V pozdějším věku lze použít prakticky pro každou rodičem nařízenou a dítětem vykonávanou činnost, od oblékání přes osobní hygienu až po pomoc v domácnosti. Ovšem je potřeba i v tomto najít míru, jinak vám dítě pro samé pozorování vůbec nevyroste.

Hezký den a mnoho radostí při pozorování kvantově fyzikálních projevů vašich dětí přeji.