Máme na stole nabídku, která se neodmítá. Za pouhých 89,5 miliardy našich peněz můžeme být součástí katastrofy století. Něco jako byl Titanic, též označovaný za nepotopitelného. Ovšem nebude to jízdenka první třídy, ale spíše třetí.
Evropské dluhové unii (dále EDU) už zase docházejí peníze
Máme před sebou Vánoční svátky, kdy bychom měli být štědří k potřebným. Možná tak to vnímá duo Merkozy, když nás oslovilo s pokynem o poslání skoro 90 miliard do bezedného chřtánu dluhové unie. Z pohledu celkového objemu potřebných peněz to je jako když plivne do moře, ale pro nás to je zvýšení plánovaného schodku o pěkných pár desítek procent.
Ale prý to bude jenom půjčka, navíc ne EDU, ale Mezinárodnímu Měnovému Fondu, který to vzápětí naleje do EDU. To proto, aby daňoví poplatníci zapomněli na původ peněz. Každý politik přece chce být znovu zvolen. Bráno tímto pohledem vlastně náš stát nevyplácí sociální a jiné dávky, jenom půjčuje peníze.
Díry pod čarou ponoru
Zatímco na horní palubě hraje muzika, lídří létají z jednoho konce Evropy na druhý a co týden přinášejí nový plán na lepší, sjednocenější a regulovanější Evropu, dole v podpalubí už probíhá lítý boj s vodou. Do trupu prosakuje voda černými děrami podpory obnovitelných energií, dotací farmářům a především přebujelého sociálního státu. Bohužel hlavní váha boje s potopou spočívá na bedrech nesčetného zástupu uředníků. A ti nelení - bez ustání chrlí direktivy a nařízení o tom, jak čerpat vodu, jak záplatovat díry, směrnice pro bezpečnost práce ve studené vodě, ustavují komise pro posouzení efektivity zaváděných opatření, najímají PR agentury pro edukaci veřejnosti o všeobecné vhodnosti záplatovat díry, obzvláště ty, kterými se do trupu žene voda.
Jenomže voda teče a teče dále, k velkému údivu uředníků, kteří to přece zregulovali, patřičnými vyhláškami a razítky opatřili.
Jízdenka pro nás
Jak se zdá, Titanic společné měny a potažmo EU jde pomalu a jistě ke dnu. Otázkou je, jestli si koupíme jízdenku, abychom to viděli zblízka, nebo za ušetřené peníze budeme zachraňovat trosečníky. A zkusíme především zachránit sami sebe, přece jenom na Titanic dodáváme spoustu zásob, takže když se potopí, budeme muset najít jiné odběratele. A to nebude jistě zadarmo.
Závěr je jasný: žádné peníze neposílat, i kdybychom měli zůstat sami jako kůl v plotě. Jak říkala moje mamka – když budou všichni skákat z okna, budeš taky?
